Recept na (ne)správné fantasy
Ahoj,
Nedávno se mi do rukou dostala knížka jakýchsi vítězných prací z nějaké fantasy literární soutěže. No, není divu, že se nikdo od nás v tomhle žánru neprosadil. Pravda, nebylo to ve stylu "čím víc jednorožců, tím víc fantasy" a některé byly vážně dobré, jenže většina z nich byla buď zoufale nepůvodní, nebo vypadala jako mix všech témat, která kdy byla ve fantasy použita. Proto jsem se rozhodla sepsat jakousi kuchařku jak napsat ultra-mega-super nadupanou fantasy povídku. (pzn. vše co následuje je IRONIE!!!)
1. Epické říkanky: "Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže, Jeden všechny přivede, do temnoty sváže, ... ". Tenhle veršík dobyl svět a je to naprosto jistý způsob, jak zapůsobit. Prostě stačí pronést něco naprosto epického a všem z toho spadne čelist. Čím míň to bude dávat smysl, tím líp. Není nad tajemná proroctví, jako např.:"Až kaše se z hrnku vyklopí, zmatený poutník svou cestu pochopí!" Působivé, že? Takovéhle průpovídky tomu dají šťávu, zvláště v kombinaci s větami "Tak to bylo psáno ve hvězdách!" nebo "Tak tomu chtěl osud!".
2. Dráčci everywhere: Jednorožci už jsou out. Dneska frčí draci. Hodný drak netouží po ničem jiném, než na slovo poslouchat svého pána, který musí být ale tím nejvyvolenějším z vyvolených (k tomu poslouží nějaká epická říkanka, viz bod 1). K drakům patří samozřejmě kouzla, spooooousta kouzel. Ale pozor, pozor, aby snad někoho nenapadlo, že je to až moc podobné Eragonovi (*Eragon je dobrý fantasy, zcela bez ironie), tak v tom uděláme úplně bombovou změnu - nebudou to dračí jezdci, ale jazdci draků a hlavní hrdina bude holka. Nikdo nic nepozná!
3. Elf, elfka, elfíci: Bez elfíků není žádné fantasy a proto jich musíme použít opravdu hooodně. Bydlí v nádherných blištivoučkých skleněných palácích uprostřed nejhlubších lesů. Jejich úkolem je pronášet strašně chytrá proroctví, kterým ale nikdo nerozumí dokud "Nepříjde onen čas a pak pochopí!".
4. Ženské hrdinky: Vždy zamilované do hlavního hrdiny. Ze všeho nejraději se nechávají unést, aby je pak náš odvážný hoch mohl statečně zachránit. Ale bacha, jsou to velmi nebezpečné bojovnice. Nepozná se to ani tak podle toho, že by bojovaly (proč by taky měly), ale spíš podle zbroje, kterou nosí. Je pravda, že toho spíš víc odkrývá, než chrání, ale to je jen taktika na odvádění pozornosti nepřítele.
5. Magiči a kouzla: Svítící hůlky, spousta světelných i zvukových efaktů, tlakové vlny a uprostřed toho jen jediný člověk, schopný pohledem proměnit statisícové vojsko v popel. Samozřejmě musí zaříkávat. To znamená změť nevyslovitelných slabik, hlásek a "chrchlení". Čím hůř to půjde vyslovit, tím líp. Naprosto ideální je prostě náhodně mlátit do klávesnice, něco jako: audelliochrhlkaklematrufipe nox okoribniquetallalla aij charimekrikichomutrasparanetionnix kruchrgrrrhkachalamachala-chaka-kan-nubu pellichrat!
6. Mutantíci: Cha, obyčejná lidská armáda. Kdepak, nepřítel musí být ohromně bizardní monstrun stvořené kombinací několika druhů zvířat a rostlin a navíc musí mít hrozivý název, např: lvoník (příšera stvořená kombinací lva a poníka, jak děsivé!), ptákopřiviáni (nestvůry vzniklé z ptáka,kopřivy a paviána) a podobné.
7. Náhlé zvraty: Není nad to, když se z nej přítele hlavního hrdiny vyklube zrádce. Ještě lépe když je to jeho bratr, což z něj ale musí vypadnout až když ho v čestném souboji náš odvážný hoch probodne. A co kdyby byl otec tohoto hocha ten nejzlejší záporák, proti kterému celou dobu bojuje? Není nad to vykrást pár starých filmů. Star wars for the win!!
8. Happy end: Co nejšťastnější - zlo je odraženo, poraženo a dle potřeby doraženo, a teď se to jde oslavit, nejlépe nalezením dávno ztracené rodiny, nastoupením na trůn, objevením nových schopností a svatbou. A co takhle ještě oživení mrtvého přítele? Nebojte se, ve fantasy se přece vůbec nekladou meze!!!
Tak co, už to chápete? Teď už se budou psát jen ty nejlepšejší fantasy knížky ever!!
